Nikoliv se čtením a pochopením našeho článku – text i právní výklady jsou jednoduché – ale spíše s pochopením toho, kdo v širší rodině je vlastně kdo, bude mít nejspíš problém nejen ten, kdo pochází z rodin samých jedináčků, ale i člověk z široce rozvětvené rodiny, kde rodiče měli více dětí.
Kdo nemáte sílu na pochopení pojmu kupř. „dítě dítěte dítěte prarodiče“, přeskočte až na právní výklad. Kdo je trpělivý, ale je toho na něj moc, klidně si nakreslete svůj rodokmen a zobrazte příbuzenství. A kdo ihned chápe, o kom – o jakém příbuzném kde vlastně hovoříme, tomu gratulujeme! Článek vůbec není složitý na pochopení z právního hlediska, ale jen v otázce konkretizace příbuzenských poměrů. Dokážete si, když budeme popisovat dědické třídy podle zákona a soudní případ, představit, o koho by ve vaší vlastní rodině šlo? Znáte se vůbec všichni v širší rodině navzájem?
Vzdálenější příbuzná marně usilovala o dědictví
Soud prvního stupně ukončil účast paní či slečny v dědickém řízení, tj. v řízení o pozůstalosti. Prarodiče zůstavitele (toho, o jehož majetek a jeho dědění šlo), prarodiče jeho rodičů již zemřeli, dětmi prarodičů zůstavitele vyjma rodičů zůstavitele byli jeden strýc ze strany matky, který předemřel (rozumějte, že zemřel dříve než zůstavitel) jako bezdětný, a jedna teta ze strany otce, která rovněž předemřela se zanecháním jednoho dítěte (sestřenice zůstavitele), i tato sestřenice však zůstavitele předemřela.
Paní nebo slečna dovozovala své dědické právo ze zákonné dědické posloupnosti v 6. dědické třídě, když uváděla, že je potomkem prarodičů zůstavitele.
Dědické třídy a pravidla dědění si samozřejmě přiblížíme dále. Nechť laskavý čtenář ještě chvíli vydrží, aby mu bylo zřejmé, o dědictví po kom vlastně paní či slečna usilovala, jaký byl mezi nimi příbuzenský poměr.
Proč soudci řekli, že dáma dědit nebude
Též odvolací soud, který potvrdil usnesení soudu prvního stupně, zhodnotil, že paní či slečně jako dceři sestřenice zůstavitele nesvědčí dědické právo ze zákonné dědické posloupnosti dědiců v 6. třídě. Dáma usilující o dědictví to však nevzdala a podala si dovolání k Nejvyššímu soudu. A tak se Nejvyšší soud ČR autoritativně s všeobecnou platností i pro jiné případy vyjádřil k tomu, kdo jako „nejposlednější, nejzapomenutější příbuzný“, na kterého nebylo pamatováno závětí (protože se třeba ani zůstavitel s tím, kdo po jeho smrti usiluje o dědictví, ani neznal či nestýkal), připadá v úvahu jako dědic ze zákona.
Kdo jsou zákonní dědici čili kdo přichází v úvahu jako dědic
Jako dědici ze zákona dědí:
- potomci zůstavitele (děti, vnuci, pravnuci atd.) – vždy v první třídě dědiců,
- manžel nebo partner zůstavitele – v první, nebo 2. třídě dědiců,
- zůstavitelovi rodiče (tj. otec a matka) – vždy ve 2. třídě dědiců,
- tzv. spolužijící osoba (druh a družka, popř. jiné osoby si navzájem blízké a hospodařící ve společné domácnosti nebo odkázané výživou na zůstavitele) – ve 2., nebo 3. třídě dědiců,
- zůstavitelovi sourozenci (tj. bratři a sestry) – vždy ve 3. třídě dědiců,
- zůstavitelovi synovci a neteře – vždy ve 3. třídě dědiců,
- zůstavitelovi prarodiče – vždy ve 4. třídě dědiců,
- zůstavitelovi praprarodiče (pradědové a prababičky) – vždy v 5. třídě dědiců,
- zůstavitelovi strýcové a tety – vždy v 6. třídě dědiců,
- zůstavitelovi prasynovci a praneteře – vždy v 6. třídě dědiců.
Co jsou dědické třídy, dříve dědické skupiny
Není-li závěti nebo dědické smlouvy (nebo se závěť či dědická smlouva netýká celého majetku zesnulého, ale jen jeho části), dědí se podle tzv. dědické posloupnosti dle zákona – občanského zákoníku (o. z.). Tu určují jednotlivé dědické třídy (dříve dědické skupiny).
Čím je bližší vztah a příbuzenství k zůstaviteli (tomu, kdo zemřel a po kom se má dědit), tím výše (tím dříve) je dědic zařazen do dědické třídy, tedy tím dříve přichází v úvahu jako dědic, pokud mu nikdo nekonkuruje s přednostnějším dědickým právem.
Dědická posloupnost: Co to znamená
Občanský zákoník v ust. § 1633 odst. 1 věty první o. z. říká, že kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti (tedy ani podle dědické smlouvy či závěti), připadá dědictví státu jako tzv. odúmrť – viz ust. § 1634 o. z.
Jak jsou dědici rozděleni do dědických tříd
První třída dědiců
V 1. třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.
Druhá třída dědiců
Nedědí-li děti, manžel dědí nejméně polovinu dědictví. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.
Třetí třída dědiců
Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.
Čtvrtá třída dědiců
Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.
Pátá třída dědiců
Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.
Šestá třída dědiců
Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem (ust. § 1640 odst. 1 o. z.). Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.
Několikeré příbuzenství
Spíše na okraj: Je-li někdo se zůstavitelem příbuzný z více než z jedné strany, má z každé strany dědické právo, které by mu náleželo jako příbuznému z této strany.
Kdo ještě přichází jako poslední v úvahu jako zákonný dědic
Nejvyšší soud ČR v rozsudku 24 Cdo 116/2024 ze dne 27. 5. 2024 odpovídá na otázku, zda v šesté dědické třídě dědí pouze děti dětí prarodičů zůstavitele – čili toho, kdo zemřel (nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele), nebo zda mohou na základě tohoto ustanovení dědit ještě vzdálenější potomci prarodičů zůstavitele.
Nejvyšší soud konstatuje, že ani ze zákona, ani z důvodové zprávy (k jeho návrhu) nevyplývá, že by zákonodárce mínil přiznat dědické právo neomezené řadě potomků prarodičů zůstavitele. Je to zřejmé z textace zákona (ust. § 1640 odst. 2 o. z.), protože – ti, kdo dědí na základě tohoto ustanovení – jsou označeni pojmem „děti“, a nikoli pojmem „potomci“.
Pokud by chtěl zákonodárce stanovit opačně, učinil by tak např. jako v první třídě dědiců (srov. § 1635 odst. 2 o. z., podle něhož, nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka).
Okruh zákonných dědiců nelze rozšířit
Nejvyšší soud proto nemá důvod ani možnost přistoupit k nějakému extenzivnímu (rozšiřujícímu) výkladu nebo soudcovskému dotváření práva. Ostatně k nim nepřistoupil ani za předchozí právní úpravy (kdy občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 stanovoval dědické právo užšímu okruhu dědiců ze zákonné dědické posloupnosti než nyní). I když se o to lidé v soudních sporech snažili, judikatura (soudní výkladová a rozhodovací praxe) nerozšířila dědické právo ze zákona i na bratrance zůstavitele nebo děti dětí sourozenců zůstavitele čili na prasynovce a praneteře. Tito příbuzní mohli dědit jen na podkladě závěti.
